KDYBYCH MĚLA VYCHOVAT
své dítě znovu, vybudovala bych pro
něj nejdříve sebeúctu a pak teprve dům.
Prstem bych víc malovala a míň hrozila.
Méně bych ho opravovala a víc si s ním vykládala.
Nedívala bych se na hodinky, ale prostě bych se dívala.
Nestarala bych se tak o učení, ale prostě bych se starala.
Chodila bych více na procházku a pouštěla víc draků na provázku.
Přestala bych si hrát na vážnou, ale vážně bych si hrála.
Proběhla bych víc polí a viděla více hvězd.
Víc bych ho objímala a míň s ním „válčila“!
Nebyla bych přísná, ale přístupná.
Neučila bych ho lásce, k síle, ale naučila bych ho síle Lásky.
DODATEK: nikdy nebudeme moci vychovávat své dítě nebo znovu. Nikdy!!!
Máme jen jedinou možnou příležitost, a to neopakovatelnou…