KDYBYCH MĚLA VYCHOVAT

své dítě znovu, vybudovala bych pro

něj nejdříve sebeúctu a pak teprve dům.

Prstem bych víc malovala a míň hrozila.

Méně bych ho opravovala a víc si s ním vykládala.

Nedívala bych se na hodinky, ale prostě bych se dívala.

Nestarala bych se tak o učení, ale prostě bych se starala.

Chodila bych více na procházku a pouštěla víc draků na provázku.

Přestala bych si hrát na vážnou, ale vážně bych si hrála.

Proběhla bych víc polí a viděla více hvězd.

Víc bych ho objímala a míň s ním „válčila“!

Nebyla bych přísná, ale přístupná.

Neučila bych ho lásce, k síle, ale naučila bych ho síle Lásky.

DODATEK:  nikdy nebudeme moci vychovávat své dítě nebo znovu. Nikdy!!!

Máme jen jedinou možnou příležitost, a to neopakovatelnou…